SOBOTA 6. ZÁŘÍ:

      Milý deníčku, dneska odjíždíme na dlouho očekávaný výlet na kola!!! Má to být nejen výlet sportovní, ale zároveň taky výlet seznamovací a sbližovací, a sice pro naše dvě třídy, áčko a béčko, které se teď v září spojily. Jako doprovod s námi jede: pan učitel Ševčík, paní učitelka Dašková, Tomáš a paní ekonomka. Pojedeme z nádraží Praha Vysočany (u Hlavního nádraží byl problém s extra vagónem pro naše kola) do Krásné Lípy. Sraz byl stanoven v 6,55. Když jsme všichni (samozřejmě hrozně ospalí) dorazili na nádraží, zjistili jsme, že náš vlak bude mít trochu zpoždění (hmm… to se dalo předpokládat). Nakonec jsme v hale čekali asi něco přes hodinu, než vlak konečně přijel a my mohli nastoupit. Vlak nás dovezl do Mladé Boleslavi, kde jsme přestoupili na druhý do Krásné Lípy. Tam jsme nasedli na kola a čekala nás asi tříkilometrová cesta do naší “terénní základny“. Jelo se nám dost těžko, protože jsme byli naloženi krosnami (v mém případě teda taškou na nosiči). Když jsme dorazili do naší ubytovny, rozdělili jsme si pokoje. Kluci spali v šestilůžáku v přízemí a holky si rozdělily dva pokoje v podkroví. Po vybalení jsme vyrazili na nákup do Lidlu, který byl v Rumburku (cesta tam byla dlouhá asi 10 kilometrů). Zde jsme nakoupili (učitelé jídlo a my samozřejmě sladkosti ?) a vydali se na zpáteční cestu. Následovala večeře, ke které byly špagety, a potom už jsme šli všichni spát.

NEDĚLE 7. ZÁŘÍ:

      Milý deníčku, dnešní cyklistickým programem byl celodenní výlet do Kyjovského údolí. Zde jsme navštívily dva hrádky (teda spíš dva obří šutry). Další cesta pokračovala krásnou lesní cestou. Na zpáteční cestě jsme se všichni stavili na limonádu a na zmrzlinu. K večeři bylo kuřecí maso s bramborem a k tomu zelenina.

PONDĚLÍ 8. ZÁŘÍ:

      Milý deníčku, na dnešním výletě jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupinka - ti rychlejší, se vydali cestou delší, a pomalejší zvolili kratší okruh. Naše pomalejší skupinka jela chvíli krkolomným srázem dolů a po chvíli jsme zase kola tlačili tím srázem nahoru. Ale naše úsilí se vyplatilo, protože jsme dojeli podívat až k německým hranicím!!! Všichni jsme se šli “podívat“ do Německa, tedy vlastně do mezistátního prostoru. Domů jsme mi, pomalí, dorazili asi ve čtyři hodiny. Na druhou skupinu jsme čekali ještě asi hodinu. K večeři byla čína.

ÚTERÝ 9. ZÁŘÍ:

      Milý deníčku, ráno jsme my, služba (alias já, Fanča a Katka) jely pro rohlíky už v šest hodin, protože byl dneska od devíti hodin výpadek elektřiny a my tím pádem museli dnes na výlet vyrazit co nejdřív. Do kuchyně jsme dorazili s dvěma pytli plnými rohlíků a dvěma bochníky chleba. Cílem našeho dnešního výletu byla 580,6 metrů vysoká rozhledna na Vlčí Hoře. Když jsme všichni vystoupali nahoru, otevřel se nám překrásný výlet do okolí, dokonce byla vidět i naše ubytovna! Po sestupu z rozhledny jsme se znovu rozdělili, a sice ty, kdo chtěli jít nakoupit do Lidlu a na ty, co už chtěli jet domů. Na dnešní večer pak bylo naplánováno grilování. U ohně jsme všichni seděli dlouho do noci, a když jsme se vrátili do našeho pokoje, zjistili jsme, že chudák Katka je nemocná (měla kašel a teplotu). Takže mytí talířů zůstalo na nás samotné, ale naštěstí nám pomáhala Zuzka.

STŘEDA 10. ZÁŘÍ:

Milý deníčku, dneska byl Odpočinkový den. Dopoledním programem byla slavná Jízda Zručnosti. A tohle byla naše dráha: nejprve jsme museli předním kolem “přeskočit“ kládu, potom sjet prudký kopec, projet altánkem, následně ten kopec zase vyjet, projet “houpačku“, za jízdy pak vzít lahev s vodou a položit ji na popelnici a nakonec projet slalom z kuželů. Za chyby se sbíraly trestné body a soutěžící s nejmenším počtem bodů vyhrál. Po jízdě zručnosti jsme se naobědvali a vyrazili na jeden z našich kratších výletů – 20 km (ty delší měli tak 30 až 40 a jeden taky 60) do Varnsdorfu. Večer bylo vyhlášení jízdy zručnosti. Vítězi se stali:

Kluci: 1. místo Dan, 2. místo David, 3. místo Adam

Holky: 1. místo Zuzka, 2. místo Fanča, 3. místo Majda

Po večeři (rizoto) přijel pro paní ekonomku její manžel a vzal nemocnou Katku a Majdu (která dneska taky onemocněla) do Prahy.

ČTVRTEK 11. ZÁŘÍ:

      Milý deníčku, pomóóóc!!! Dneska to bude pro nás všechny perný den. Čeká nás totiž dlouhý výlet na kolech a to ne jen tak ledajaký, ale přes šedesát kilometrů!!! Naše trasa byla: Doubice, Chřibská, Jetřichovice, Filipov, Česká Kamenice a zpátky. Cestou jsme se stavili u Verči na chatě. Měla to tam moc hezké, vůbec se nám nechtělo odjet. Když jsme se vraceli, rozdělili jsme se na dvě skupinky a jedna si dala (dobrovolně!) ještě asi sedmikilometrový okruh po Krásné Lípě (nezlobte se, ale vážně vás nechápu), zatímco ta druhá jela rovnou do chaty, kde nás čekalo čištění našich kol.

PÁTEK 12. ZÁŘÍ:

      Milý deníčku, dneska je poslední den ?!!! Budíček byl asi v 8 hodin ráno. Po snídani jsme si všichni zabalili, uklidili si své pokojíčky a odnesli jsme si tašky ven. Potom následovalo důkladné dočišťování kol (ukázalo se, že to včerejší nestačilo) a ještě důkladnější výstupní kontrola. Ten kdo “prošel“ (já teda s odřenýma ušima na potřetí ?), potom pomáhal s očišťováním kol našich marodů – Katky a Majdy. Když už byla všechna kola vyčištěna, bylo vyhlášení celkového pořadí (první se umístil Dan – gratuluju, a já se musím se pochválit, protože jsem byla třináctá ?!!!). Každý si vybral nebo vylosoval výhru alias co zbylo z kuchyně. Na dopoledne byl ještě naplánován výlet do místního muzea, ale ten byl nakonec z nedostatku času zrušen (taková škoda, co?), takže jsme hned nasedli na kola a už uháněli (no dobře, vlekli jsme se, bylo to do kopce) na nádraží. Tam jsme chvíli počkali, a když konečně přijel náš vláček, naložili jsme kola a už jsme jeli zpátky do Prahy, s tím rozdílem, že teď jsme se vraceli na Hlavní nádraží. Tam na nás čekali maminky a tatínkové a my se vydali domů.


A na závěr:

Tenhle výlet byl pro některé ze začátku fakt namáhavý (například pro mě), ale musím uznat, že bych na něm neměnila ani minutu a že byl vážně SUPER!!!!!! ? ? ?